Ve škole tráví zejména starší žáci a studenti často i více než půl dne, a to po dobu několika let. Je tedy jasné, že tento čas má vliv nejen na jejich znalosti, ale také na výchovu. To pak přináší otázku, jaké pravomoci by měli mít v tomto ohledu učitelé. Koneckonců, musí mít možnost efektivně potrestat nevhodné chování.
Zdálo by se tedy vhodné, že by měli mít mnohé pravomoci, díky kterým by se tohoto úkolu mohli dobře zhostit. Díky tomu by se podle názoru mnohých snížil počet problémových dětí, neboť by si „tolik nedovolily“. To by pak vedlo i k efektivnějšímu učení, neboť by nemuseli trávit půl hodiny z každé lekce napomínáním rozjívených dětí. Proč tomu tedy tak není?
Pokud si vzpomeneme na dřívější doby, jistě nám v paměti vyvstanou pojmy jako rákoska, kterou mohl učitel v případě potřeby použít, či oslovská lavice. Dnes se však od toho ustoupilo, a to hned z několika důvodů. Tím prvním byl fakt, že často docházelo ke zneužívání moci učitelem. Jednoduše řečeno, používali mnohdy nepřiměřené tresty za kázeňské prohřešky, aniž by to mělo nějaký velký vliv na celkovou disciplínu.
Dalším jsou nové poznatky v psychologii dítěte a vývoji lidského mozku. Tím se nám podařilo lépe porozumět, co je dítě ve které věkové skupině schopno pojmout a co je již mimo jejich schopnosti. Tak se nám podařilo stanovit pro ně vhodné nároky. Tím se snížil počet problémů vznikajících tím, že bylo od dítěte požadováno více, než mohlo zvládnout.
V neposlední řadě je zde pak fakt, že každý rodič má jiné představy o výchově. Co některému může připadat příliš, jinému se zdá až příliš mírné. To samozřejmě vede k nejrůznějším stížnostem, které musí škola řešit.
Jak je tedy vidět, nemají to učitelé jednoduché. Proto bychom jim neměli jejich práci ztěžovat. To samozřejmě neznamená, že by si mohli dělat, co chtějí, avšak nesmíme zapomínat, že děti jsou zde to nejdůležitější.
