Naši lidé už dnes mohou cestovat, kam je jim jenom libo. Nebo skoro kamkoliv, což ale nezáleží ani tak na rozhodnutích našich mocných, jako spíše na podmínkách kladených státy, jež máme v úmyslu poctít svojí návštěvou. To, že se našinci mohou vypravit kamkoliv, neznamená, že by se měl kdokoliv z nás sebrat a jet kamkoliv. I když to totiž třeba není zakázané, nemusí být cesta někam žádoucí, a to hlavně z pohledu cestovatele samotného. Není totiž rozumné vyrazit až tak docela nazdařbůh nebo si jenom vybrat cíl podle jeho názvu, který by nám mohl imponovat, ale třeba jako jediný.
Než někam vyrazíme, musíme se především informovat na to, co nás čeká na hranicích dotyčné země, případně v zemích tranzitních. To aby bylo jisté, že se do takové země dostaneme bez nezvladatelných problémů.
Pak je třeba zajímat se o bezpečnostní situaci. To víte, jsou i země, kde se válčí, kde je terorismus na denním pořádku, kde se (i jen relativně) bohatí cizinci unášejí, kde panuje neúnosná korupce a podobně, a do těchto pochopitelně nikdo rozumný nepojede.
Pak je třeba zvážit i zdravotní hlediska. V celé řadě zemí se totiž vyskytují klidně i docela běžně nemoci, které už jsou u nás prakticky vymýcené, mohou tam být i nemoci, které jsou i u nás, ale daleko rozšířenější a problémy znamenající, a navzdory řečem některých kritiků našeho zdravotního systému jsou i země, kde je zdravotnictví na daleko zoufalejší úrovni, nedostupné, drahé a platby předem vyžadující, což může znamenat závažné komplikace.
Je třeba si také nejlépe už předem zajistit i vhodné ubytování. A to nejen proto, že by toto mohlo být v sezóně kompletně obsazené, ale i proto, že by mohlo mít hodně daleko k ideálu. A zjistit to až na místě po příjezdu by mohlo být hodně nemilé.
A podobných potíží by mohlo být hodně. Takže je určitě lepší dvakrát měřit a jednou řezat. A nevypravovat se někam jenom proto, že už to dneska smíme.
