Co všechno k tomu patří, to se dá jen sotva vypočítat. Především je to úklid, protože pořádek a čistota dělá domácnost to správnou domácností. Takže často zříme majitele obydlí pobíhat s hadrem nebo vysavačem po bytě a pozorovat jej při úklidu. Vysaje i pavučiny, chudáci pavouci, přidělal jim práci. Tuhle sebere smítko, tamhle setře prach a spočine v křesle. Pak si vzpomene na další věci a když ve velkém domě někde s úklidem skončí, je čas, aby zase tam někde začal. Nic se nemá přehánět, tedy ani uklízení. Běžný pořádek je dobré udržovat stále. Například utírání prachu každý den se jeví poněkud zbytečné. Stačí jednou za dva týdny.
Pokud ovšem bydlíte u staveniště, nebo v blízkosti prašného prostředí a máte otevřená okna, je to nutné častěji. To poznáte sami, když váš prst zanechá kdekoli na nábytku šmouhu. Jsou práce, které se dají dělat jakž takž, ale i takové, které člověk dělá nerad a nejdou mu. Mytí oken je pro někoho trest a když se po hodině odtrhne od toho jediného skla, má tam stejně šmouhy a sám na sebe vztek. Zde lze doporučit vysavač na okna. S tím se vám šmouhy nepovedou ani omylem. Stojí necelou tisícovku a v podstatě jej taháte odshora dolů. V nádržce je voda, se kterou si už on ví rady a okna jsou pak čistá. Ušetří to i spoustu času, spoustu námahy a výsledek je velmi uspokojivý.
O mytí nádobí asi psát netřeba, neb není domácnosti kde by nebyla myčka. Takže se nádobí nahází do ní a je vymalováno. Dříve se však ručně mylo a staří lidé jistě mají ne zrovna dobré vzpomínky na tuto činnost. Snad nikdo ji nedělal rád, snad nikdo se k ní nehrnul. Jistě si ještě pamatuje dva lavory ve stole. V jednom se mylo a do druhého odkládalo. Nebo tam byla studená voda a oplachovalo se tu nádobí od jaru a poté teprve odkládalo. Třeba na stůl, pokud tam bylo místo. Inu, staré časy.
